Od roku 1929 vyrábí firma Aero automobily. Šlo o malé vozíky zprvu jednoválcové o objemu 500 ccm, později dvouválcové 662 a 1000 ccm. Tyto vozy byly velmi oblíbené pro svou jednoduchost, ekonomii provozu a dobře zajištěný firemní servis. Počátkem 30. let konkurenční firmy nabízí zákazníkům nově zkonstruovaná auta nižší střední třídy. Postupně se objevují Tatra 57, Zbrojovka Z4, Praga Baby, Škoda Popular. Vedení firmy Aero si uvědomuje, že se svými malými auty na trhu moc dlouho nevydrží. Konstruují proto vůz zcela nové koncepce s předním pohonem. Byl nazván Aero 30.
      Základem vozu byl rám s podlahou.  V zadní části rámu byly na čepech uchycené kyvné polonápravy odpružené listovými pery příčně uloženými vedle sebe. ( Při renovaci tyto čepy bývají silně zerezlé a je velmi obtížné je vyrazit ven ).
Přední část vozu tvoří náprava, převodovka a motor spojené do jednoho celku, který se dá velmi snadno z vozidla vyjmout.
Náprava je kyvadlová, odpružená příčným půleliptickým perem. Řízení vozidla je hřebenové. Převodovka je třístupňová se zpátečkou řazená dlouhou tyčí od volantu. Koncem výroby Aero 30 byly již převodovky na 2. a 3. stupni synchronizované. Dvouválcový dvoutaktní motor o vrtání 85 mm a zdvihu 88 mm měl obsah 998 ccm, při kompresi 5,2 : 1 dával výkon 30 koní v 3200 ot/min. Kliková hřídel byla sešroubena z několika kusů. Hlava motoru byla postupně vyráběna v různých provedeních. Chlazení motoru bylo termosifonové. Opět podle roku výroby se liší v počtu vývodů vody na motoru a na chladiči.V ose motoru se nachází dynamo (u prvních typů bylo ještě vedle motoru hnané řemeničkou). Na zadní části dynama je jednoduchý přerušovač s možností nastavení předstihu.            Palivová nádrž je umístěna na mezistěně motoru. Má kapacitu 45 l benzinu míchaného s olejem v poměru 1: 30. Karburátor byl použit Amal, montovaly se i Solexy, v 50.letech byly nahrazovány Jikovy. Brzdy na vozidle jsou mechanické.
     Elektroinstalace je šestivoltová zn. Scintilla nebo Bosch. Cívky Scintilla vyrobené z mosazi jsou ozdobou každého stroje. Na vozidle byla velmi povedená karoserie. Její podobu vytvořil karosář Voříšek. Základním typem vozu Aero 30 byla otevřená karoserie určená pro pět osob se sklápěcím předním sklem a lehkou plátěnou střechou. Nejhezčí byl roadster se dvěma sedadly vpředu a jedním uloženým napříč za sedadly. Pokud nebylo používáno, bylo zakrytováno deklem. Tyto dvojsedadlové roadstery jsou z vozů Aero 30 nejvyhledávanější. Dále byla nabízena limuzína, polokabriolet i cabriolet s pevnými nesklápěcími sloupky předního okna.
  Vozy Aero 30 se navzájem liší rokem výroby v určitých detailech, které Aerováci důsledně rozlišují. Jsou to již změněné hlavy motoru, chladiče s různými počty vývodů, dále kapoty. Na kapotách byly svislé štěrbinové otvory později nahrazené čtyřmi obdélníkovými klapkami v roce 1936. V roce 1937 byly už jen klapky po dvou. Různých detailů bylo více, o tom je třeba bližšího studia a informací např. v časopisech Aerovkář.
v roce 1939 se zásadně mění přední část vozidla, dostává tehdy moderní, do špičky zaoblený tvar.
U prvních typů Aero 30 byla použita plná kola, později se používaly děrované disky. Bylo též někdy použito disků Mischelin, ale ty se dnes už neobjevují.
      Některé vozy Aero 30 byly v době vzniku individuálně karosovány. Známé jsou varianty firmy Sodomka ve Vysokém Mýtě. Dokonce známe vozy Aero 30 v provedení malý valníček ( ten jsem, ale na vlastní oči nikdy neviděl ).
Když jsem před 20lety renovoval svého „ dvousice“, tak renovace byla relativně snadná. Vůz nemá dřevěnou kostru, vše je kovové a celkem jednoduché. Navíc díky firmě z Brna, která dodává všechny díly v kopiích, se chybějící drobnosti dají celkem snadno sehnat ( v nabídce v dnešní době mají na vozy Aero už vše ). Jen tak pro zajímavost, šlo zřejmě o poslední prodanou a koupenou Aerovku v Československu. Za dvanáct hodin po její koupi  přestala republika existovat.
Vůz měl a dodnes má velmi dobré jízdní vlastnosti, je potřeba počítat s nižší účinností brzd. Na rovinkách snadno dosáhne téměř 100 km rychlosti, v kopcích je vůz problematický, motor je slabý. Vzhled vozidla je naprosto dokonalý díky nadčasovému elegantnímu designuV době vzniku továrna v rámci reklamní kampaně podporovala různé dálkové jízdy, soutěže elegance i rallye. Učastnila se např. závodu 1000 mil československých aj.
V roce 1934 absolvoval František Alexandr Elstner, učitel, cestovatel a propagátor skautingu a motorismu, s vozem Aero 30 cestu do Skotska k jezeru Loch-Ness. Spolu s dalšími čtyřmi  členy posádky ji zvládlo Aero 30 zcela bez problémů. O této cestě je napsán dodnes čtivý cestopis.
Dalším propagátorem f. Aero byl Bohumil Turek. V roce 1935 absolvoval s redaktorem Konigem 10 000 km po SSSR. Opět zde Aero prokázalo své kvality, protože si jistě všichni dokážeme představit kvalitu tamějších cest. Po návratu se vydal B. Turek s Elou Slavíkovou do slavného závodu 1000 mil československých. Jeho vozidlo bylo vytlačeno ze silnice, havarovalo. Turek utrpěl velmi těžká zranění, ze kterých se léčil množstvím operací prakticky až do konce svého života v roce 1971 ...Vozy Aero jsou v dnešní době asi nejoblíbenější české předválečné veterány.

text: T.K.
technická data a více fotografií tohoto typu vozidla najdete na : https://www.eurooldtimers.com/cze/galerie-stroj/2360-1934-47-aero-30-.html