Cinkáč, cililink, pětistovka. Takto oslovovali, oslovují a snad i budou oslovovat naši motoristé nejmenší vozítko vyráběné u nás před válkou ve větším množství.
   Jak to ale začalo? V první polovině 20. let vyrobí brněnská Zbrojovka několik automobilů zn. Disk. Bylo to nepříliš podařené auto konstruktéra Břetislava Novotného. Používalo bezpřevodovkový systém přenosu síly motoru pomocí třecího převodu a malý dvojtaktní motor. Po neúspěchu tohoto vozidla konstruktér odchází do Prahy, kde zkonstruuje a vyrábí malý vozík ENKA. A to byl vlastně prapůvod vozu Aero.
   Dr. Kabeš, majitel firmy Aero hledá v době nižšího odbytu letadel pro svoji továrnu náhradní výrobní program. Ve dvacátých letech staví karoserie typu Weyman a připojné postranní vozíky k motocyklům, sidecary. Koncem 20. let se spojil s Břetislavem Novotným a koncem roku 1929 vyjely první Aerovky z bran továrny. Původní označení měly Aero 10 HP, to podle tzv. daňových koní. Vůz byl nabízen za necelých 19 000,- Kč, což byla v té době cena silnějšího motocyklu se sidecarem. Později šla cena ještě dolů až na 16 600,- Kč. Pro srovnání, kvalifikovaný dělník měl  4,-6, Kč na hodinu
     Konstrukce byla velmi jednoduchá. Karoserie byla tvořena tak, že k výlisku podlahy byly přivařeny podélníky pro uchycení náprav a per, vpředu příčná stěna mezi motorovým prostorem a prostorem pro posádku a dále boky vozidla a splývavá záď, ve které bylo umístěno víko kufru. Tam bylo ukryto ještě třetí sedátko. Na víku kufru se nalézalo náhrádní kolo.
Tato karoserie měla pouze jedny dvířka. To z důvodu jednoduchosti výroby a také z důvodu pevnosti.
Nápravy vozu byly tuhé, odpružené podélnými čtvrteliptickými listovými pery. Bržděna byla pouze zadní náprava, kola byla uchycená centrální maticí s nápisem Aero. Měla 19“ a drátový výplet.
Motor byl opravdu malý. Téměř se pod kapotou ztrácel. Šlo o jednoválcový, vodou chlazený dvoutakt umístěný vpředu. Na něj navazovala kuželová spojka.
Klikový hřídel motoru byl uložen letmo, objem byl 494 ccm, vrtání 85 mm, zdvih 88 mm. Kompresní poměr 6:1. Výkon byl 10 koní / 2700 ot.min. Byl mazán olejem rozpuštěným v benzínu v poměru 1: 20. Palivová nádrž umístěná nad motorem na příčce motoru měla obsah 20 litrů. Používaly se karburátory Amal, případně Zenith. Startování motoru bylo dvojí. Buď ruční, pomocí páky s lankem, které bylo na kladce s rohatkou, nebo starterem Bendix, který při zasouvání dával onen charakteristický cinkavý zvuk.
 Na motor navazovalo takzvané téčko, což byla roura pro Karban. Převodovka byla umístěná u zadní nápravy, rozvodovka bez diferenciálu a tuhá trubková náprava. Tyto díly firma Aero odebírala od firmy Walter.
 Vozy se vyráběly jako dvojsedadlové roadstery s třetím nouzovým sedátkem v kufru. Používaly lehkou plátěnou střechu, ale pouze na přední sedadla. Další variantou byl Faux kabriolet, což byla méně rozšířená varianta tohoto vozu. Také bylo vyrobeno několik uzavřených karoserií, známé jsou fotografie nákladního vozu Pick-up. Karoserie byly v 50. letech často upravovány, zejména roadstery byly přestavovány do podoby s pevnou střechou.

text: T.K.
technická data a více fotografií tohoto typu vozidla najdete na

https://www.eurooldtimers.com/cze/galerie-stroj/2357-1929-aero-500-.html