Historie:  
   V první polovině 70. let se do Československa začaly dovážet rumunské vozy M 461. Byly to prakticky jediné automobily s pohonem 4x4, které se daly pořídit nové a které byly určeny pro civilní sektor. Sloužily v řadě socialistických organizací jako byly lesy, družstva, ale i energetika. Mohl si ji pořídit i soukromník, ale byly velmi drahé.
   Šlo o výrobek rumunské firmy U. M. M. (Uzina Mecanica Muscel). V roce 1970 byl představen pod značkou ARO, což znamená Automobil Romanesc.

Popis:
    ARO M461 je užitkový terénní automobil s pohonem 4x4, přičemž trvalý náhon je na zadní nápravu. Náprava přední se dá v případě potřeby připojit k pohonu. Vnějším vzhledem připomíná sovětský Gaz 69. Jeho tvarem se určitě rumunští konstruktéři inspirovali, případně jej kopírovali. Spousta lidí si proto tyto vozy plete a zaměňuje je mezi sebou. Z praxe je známo, že jde o zcela odlišné typy a záměnné mezi nimi není vůbec nic.
   Základem vozidla je rovný žebřinový rám (Gaz jej má prohnutý s vybráním). K rámu jsou připojeny tuhé nápravy, které odpružují podélná půleliptická pera (proti Gaz jsou silnější a vyšší . Odpružení je doplněno kapalinovými teleskopickými tlumiči (Gaz má pákové). Kola jsou brzděna jednookruhovým kapalinovým systémem. Jediné, co je stejné s vozem Gaz jsou pneumatiky s rozměrem 6,50 x 16. Motor vozu je umístěn v přední části vozu. Jde o kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHV (Gaz má rozvod SV). Tento motor vychází z licenčního motoru, který Rumuni používali ve svých nákladních automobilech. V žádném případě jeho původ nelze přisoudit sovětské konstrukci. Motor používá karburátor Weber, který vyráběli Rumuni v licenci. Na motor navazuje čtyřstupňová převodovka s prvním stupněm do pomala. Třetí  stupeň a čtvrtý stupeň mají synchronizaci. ARO na rozdíl od Gaz tedy nemá přídavnou redukční převodovku. Spojka je ovládána kapalinou.
   Vlastní karoserie je velmi podobná Gaz 69, ale má jiné rozměry. Vpředu na kapotě je znak ARO a po stranách označení M 461. Vozy byly dodávány s otevřenou karoserií s možností natažení plátěné střechy nebo v provedení hart – top, čili s laminátovou nadstavbou, která se připevnila na automobil. Ten se jejím umístěním proměnil na uzavřený vůz.
   Za řidičem a spolujezdcem byly po obou stranách nákladového prostoru umístěny podélné lavice, které umožňovaly přepravu šesti sedících osob (tři a tři proti sobě). Nádrž byla umístěna pod zadní částí automobilu příčně po směru jízdy. (Gaz má nádrže dvě, jednu vlevo vzadu podélně uloženou a druhou pod sedadlem spolujezdce).
   Díky silnému motoru objemu 2512 ccm, který má výkon 77 koní má vůz v terénu docela dobré jízdní vlastnosti. Umí stoupat do svahu 62 %, ale z praxe je známo, že dokáže i více. Co se týče pohodlí posádky, tak je, obecně řečeno, vůz velmi nepraktický. Díky rovnému rámu sedí řidič v nepřirozené poloze, nohy má skrčené a sedadlo je vysoké. Po delší době díky této pozici přichází únava, v terénu se řidič nemá jak zapřít. (Vozy Gaz mají rám prohnutý a řidič sedí v přirozené poloze.). Další zajímavostí vozu M 461 je výrobní štítek Je totiž popsaný ručně. Vozů M 461 se moc nedochovalo, mezi sběrateli se objevuje pár kusů, několik posledních vozů slouží v jednotkách dobrovolných hasičů na vesnicích. Většina automobilů byla sešrotována, případně přestavěna na různé domácí traktůrky a frézy.