Koncem 40. let hledá armáda USA náhradu za dosluhující stroje z druhé světové války. V kategorii váhové třídy do 2,5 tuny byl navržen ve firmě Reo Car Motor Company v roce 1949 vůz s označením M 35. Ten se postupně během let stal univerzálním automobilem armády USA a jeho spojenců. Vyznačoval se únosností 2300kg v terénu a 4500kg na silnicích. V praxi však bylo běžné přetěžování na dvojnásobek.
    Vozy M 35 se vyráběly v různých variantách a provedeních. Byly poháněny motorem 465LDT, což je více palivový motor spalující v podstatě vše, co je tekuté a hoří. Tedy naftu, petrolej, letecký benzín, trafoolej…..V případě běžného benzínu,  což se doporučovalo pouze jako nouzové palivo,  bylo předepsáno nalít na 60 litrů benzinu jeden litr běžného motorového oleje, aby se mazalo palivové čerpadlo a nedošlo k jeho zadření. Vlastní motor je řadový šestiválec o obsahu 7,8 litrů s přeplňováním. Vyráběla jej firma Continental Motors nebo Hercules, případně White Motor Company. Na motor navazuje pětistupňová převodovka s redukcemi. Motor byl samozřejmě během let průběžně modernizován a zdokonalován ve smyslu zvýšení výkonu, spolehlivosti a snížení náročnosti údržby.
    Vozy M35 se vyráběly v provedení M 35, M35A1 a zřejmě nejrozšířenější M35 A2. Tyto varianty se lišily použitými motory, vybavením a postupným zdokonalováním. V roce 1994 byla zavedena varianta M 35A3 s motorem Caterpillar 3116 Diesel s automatickou převodovkou.
    Brzdový systém vozů M 35 je vzduchově hydraulický na všech šest kol. Vlastní brzdy jsou bubnové. Vozy používají 24 voltovou elektroinstalaci, která má dvě dvanácti voltové baterie zapojené do řady. Některé M 35 jsou vybaveny navijákem zn. Garwood o tažné síle 4500kg. Kabina vozu mohla být celokovová, v případě potřeby i s tepelnou izolací proti chladu, naopak také vybavená lehkou plátěnou stahovací střechou s možností provedení hard-tom, čili pevným nastavitelným nádstavcem imitujícím pevnou střechu.
    Od vozu M 35 bylo odvozeno množství variant  s různým značením. Např. vůz M 36 byl automobil s větším rozvorem, samotné podvozky dodávané k různým nádstavbám byly značeny M 44 a M 45. Na tyto podvozky se montovaly třeba cisterny M 49 a Reo M 50, sloužící k přepravě vody, či pohonných hmot. Jako údržbářský automobil v dílenském skříňovém provedení byl vyráběn M 109 a s navijákem M 185. Odtahový speciál byl označen M 60. Na bázi M 35 byly stavěny i tahače návěsů. S klasickým rozvorem byl označen M 48, s kratším rozvorem, kvůli lepší manévrovatelnosti, byl značen M 275. Dalšími variantami vozu M 35 byly např. M44V-17, což byl jeřáb, M 756 vůz určený k opravě potrubí, M 763 oprava elektrických linek a vedení  aj. M 35 sloužily i jako nosiče zbraní. Byly montovány čtyři kulomety Browning M2, ale také raketomet M 60 a granátomet M 79, případně protiletadlový 20mm kanon Oerlikon.
    V současnosti vozy prvních provedení z 50. a 60. let v armádě dosluhují a jsou vyřazovány pro zastaralost a nadbytečnost. Jsou prodávány do civilního sektoru, kde i nadále slouží svému původnímu určení v civilních verzích. Jde o levný, spolehlivý nákladní terénní vůz či speciál.
    V neposlední řadě nesmíme zapomenout na oblast sběratelů vojenské techniky, díky kterým se tyto vozy dostaly i na naše území a jsou vždy ozdobou některého srazu, zejména vojenských historických vozidel.