Historie:
V polovině 70. let se staly hitem našich motoristů sovětské vozy VAZ 2101, které se zprvu prodávaly pod značkou Žiguli, později Lada. Byly relativně moderní, oproti našim škodovkám vykazovaly vyšší užitnou hodnotu.
V 60. letech si soudruzi v SSSR uvědomují žalostný stav motorizace ve „velké zemi“. Jezdí tam sice Volhy a Moskviče, ale na tak velkou oblast je to zoufale málo. Obrací proto, jako obvykle, pozornost do zahraničí. Tento krok již udělali v 30. letech, kdy Ford A vyráběli jako Gaz A, později motocykly BMW alias Dněpr a Ural a po válce okopírované Oply co by Moskvič.
Fiat 124 byl autem roku 1966. A právě pro tento typ se sověti rozhodli. V malém městě v Povolží vybudovali za pomoci italské strany ohromnou automobilku. Vznikl tak ve městě Togljati (jméno po italském revolucionáři) nový velký výrobní komplex automobilky. Ve své době moderní a díky investicím rychle se rozvíjející. Upravené Fiat 124 pro potřeby sovětského trhu se začaly vyrábět v dubnu 1970 pod názvem Žiguli. Tento název byl převzat podle pohoří, které se nachází nedaleko výrobního závodu.

Popis:
Největší rozdíl mezi původním Fiat 124 a sovětským VAZ 2101 Žiguli je v motoru. Původní 124 má rozvod OHV, průměr válce 73 mm a zdvih pístu 71,5 mm. Nově zkonstruovaný VAZ má rozvod OHC průměr válce 76 mm a zdvih pístu 66 mm. Další změnou je zvětšení přítlačného kotouče spojky ze 184 mm na 200 mm u VAZ a v jeho kapalinovém ovládání místo původního mechanického. Dále byly zesíleny všechny čepy nápravy, byly použity účinnější tlumiče. Byl zkonstruován dvojokruhový brzdící systém. Na karoserii byl použit o 0,2 mm silnější plech, dále byly přidány nové nosníky. Díky zvýšení kapacity baterie z 48 na 55 Ah, použití alternátoru místo dynama a silnějšího starteru se zlepšilo startování vozidla zejména v zimě.
Díky změnám na podvozku se zvýšila světlá výška automobilu o 25 mm, což bylo velmi vhodné na dodnes špatné silnice SSSR a zemí východního bloku.
Vlastní automobil je definován jako čtyřdveřový pětimístný sedan typu 2101 a kombi 2102 s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Motor je řadový čtyřválec, kapalinou chlazený. Ventilový rozvod OHC. Vrtání/zdvih je 76/ 66, obsah motoru je 1197,6 ccm. Kompresní poměr je 8,8 : 1. Při 5600 ot./min. dává výkon 47,8 kW. Karburátor Weber 32 DSR je spádový, dvoustupňový. Pro motor je předepsaný benzin s minimem 93 oktanů.
Chladič je vertikální se dvěma řadami trubek, oběh kapaliny je nucený pomocí čerpadla.
Vůz pracuje s napětím 12V, zdrojem je 55 Ah baterie a alternátor G221 o výkonu 480 W.
Na motor navazuje jednokotoučová suchá spojka průměru talíře 200 mm. Spojka je ovládána hydraulicky. Na ni navazuje mechanická převodovka 4x1. Je plně synchronizovaná. Přes kardan je vedena síla motoru k rozvodovce s diferenciálem.
Vůz má samonosnou karoserii, ke které jsou přidělány obě nápravy. Přední náprava je dělená s nezávisle zavěšenými koly. Je odpružena vinutými pružinami doplněnými kapalinovými teleskopickými tlumiči a příčným torzním stabilizátorem.
Zadní náprava má obdobné pružení i tlumiče, je stabilizována čtyřmi podélnými  rameny a jednou příčnou, tzv. panhardskou tyčí. Ráfky mají rozměr 4,5 J x 13, pneumatiky 6,15 x13. Pozdější stroje byly vybavovány radiálními pneumatikami.
Řízení VAZ 2101 bylo přímé s globoidní závitnicí a kladkou. Brzdy jsou dvouokruhové. Přední brzda je kotoučová, zadní je bubnová. Jsou hydraulické s omezovačem brzdového tlaku v závislosti na zatížení vozidla.
Karoserie je ocelová, čtyřdveřová typu sedan či kombi. Na skelet se přivařovaly přední a zadní blatníky a šroubily víka kufru a motoru a čtvery dveře.
Vůz 2102 se lišil především karoserií, která byla v provedení kombi.
Vozů 2102 a 2101 bylo dovezeno relativně hodně, většinou spolehlivě sloužily a mnohdy slouží dodnes.